Nevadí mně zvolení komunistů

Nevadí mně zvolení komunistů v krajských volbách, získali sice přes půl miliónu hlasů, to je však o téměř 10 tisíc hlasů méně, než ve volbách sněmovních v roce 2010 a představuje to zhruba 7% oprávněných voličů. Takováto podpora extremistické straně je sice pro společnost významným varovným signálem, etablovaná demokracie by si s ní ale měla poradit.

A naše demokracie etablovaná je. Sice v posledních měsících a letech je stále atakována útoky ze všech stran, ze strany odborářů, organizovaných "spontánních" skupin, médií, mírové organizace EU i ze strany konglomerátu samozvaných zastřených marxistů čistě lobbistického charakteru (Janeček, Bárta, Babiš, Bakala) s podporou vždy přítomné kavárenské lžičky. Naše demokracie etablovaná je. Koncem letošního roku oslaví 20 narozeniny, což je nejdelší doba, kdy v českých zemí demokracie byla. Volby jsou pak svátkem demokracie. Pro ty z nás, co mají demokracii rádi, je jejich neúčast při oslavách plivnutím do tváře někomu, kdo nás mohl posledních 20 let štvát i rozčilovat, komu ale vděčíme za výdobytky každých dnů, které již automaticky požíváme, a které nám garantují svobodu. Nepopřát k svátku je arogancí, kterou si demokracie nezaslouží a projevem, kterým si zase my, nezasloužíme ji.

Kritika z mého pohledu, občanského demokrata, tak musí být dvojsečná. Jednou stranou ostří musím seknout do vlastních řad. Proč jsme nedokázali dostat voliče k volbám? Konstatování, že vládní politika má svou daň, nemůže být pro stranu liberálních ekonomů jedinou interpretací. Vždyť naše politika a především ta vládní, je přece přínosem pro občany, respektive měla by být a pokud ne, pak to zabalme. Osobně jsem přesvědčen, že ač mám celou řadu výhrad, v souhrnu přínosem je. Vládní politika nemůže být pro občanské demokraty výmluvou, ale chloubou. Proč tedy nedokážeme vysvětlit těm, co nemají na chleba, že ten dnes nenáviděný zaměstnavatel byl dříve označován za chlebodárce? Proč nedokážeme vysvětlit, že každé léčení musí bolet, aby jiná, horší a trvalá bolest odešla? Že zubař, stejně jako pravicový politik, není nepřítel ale spřízněnec? Proč jsme nedokázali vysvětlit, že lobbisté nejsou a priori v ODS, nýbrž se pokouší dostat do každé vládní strany a ODS má nejlépe zpracovaný systém vnitrostranických primárek, který tyto lobbisty na rozdíl od politických projektů bez vnitrostranické demokracie eliminuje? Že lobbista v opoziční straně jaksi nemá své opodstatnění. Proč jsme nedokázali vysvětlit, že každé přerozdělování vybraných peněz generuje možnost korupce, že každý byrokratický úřad je korupčním potenciálem? A naše politika na rozdíl od levice tyto úřady a inkaso minimalizuje. Že ODS je nástroj, který je definován hodnotovými rámci, nikoliv korupčními jednotlivci. Že korupčník tento nástroj může zneužít, je to ale stejné, jako když řídí auto opilý řidič. Pak nelze trestat výrobce auta, ani auto samotné. Nýbrž právě řidiče. A spojuje-li někdo korupčníky s ODS, pak je to proto, že máme nejvíc zastupitelů, radních starostů atd. Nejvíce havarovaným autem je v ČR škodovka a přesto nelze tvrdit, že je to nebezpečné auto. Naopak! Proč jsme nedokázali občany přesvědčit, že v krajských volbách máme na kandidátkách převážně prověřené komunální politiky, kteří opakovaně obstáli v komunálních volbách? Proč se hrdě nehlásíme k odpovědné pravicové politice, kterou navzdory TOP 09 tvrdě prosazujeme a proč se ji snažíme ututlávat? To už jí nevěříme?

Neschopnost srozumitelně komunikovat je však pouze jednou stranou mince. Druhým zásekem stále stejného ostří sekery musí být otázka, proč jsme rezignovali na prosazování autentické pravicové politiky, která vždy slavila úspěch a senátor Kubera to potvrdil i v těchto volbách? Tato otázka je již bez dalších adjektiv.

Druhé ostří mé dvojsečné sekery je určeno pravicovým voličům. Žijeme v nejlepší době, v které se kdy naše společnost nacházela. Stále však nejsme spokojeni. Říká se, že ve společnosti je 60% příznivců levice a 40% příznivců pravice. Tím, že je levice z kolektivistické povahy jejich přesvědčení individuálně nezodpovědná, pravice tento deficit dokáže vyvážit, neboť její příznivci občanskou povinnost i odpovědnost volit cítí. Kde však byli tyto volby? Proč jim nestálo za to, jít k volební urně a když už nevolit etablovanou pravicovou stranu, pak alespoň nějaké regionální uskupení, nebo i jinou alternativu. Ty hlasy tam zkrátka nebyly pro nikoho. Podlehli jsme médii vnucovanému přesvědčení, že politika je špinavá a špatná. To bezesporu je, ale je nejlepší, jakou kdy kdo v tomto státě zažil. Podlehli jsme zdánlivému přesvědčení, že je krize. Obecné přesvědčení omílá stále dokola, že je krize. Je krize? V sobotu před nákupními centry na okraji Prahy nezaparkujete a jdete-li si v pondělí v pozdním dopoledni dát do obchodního centra kafe, obtížně seženete místo. Je tohle krize? Na mobilní telefon vyděláváme v průměru 8 hodin (jeden den), ojeté vozidlo pořídíme z průměrného platu již za dva měsíce. Na zdech nám visí LCD obrazovky. Je krizí, že soused má tři?

Jako ODS jsme v těchto volbách prohráli, je ještě dobře, že jsme tuto facku dostali v krajských volbách a na nápravu do voleb sněmovních zbývá relativně dost času.Vinu za prohru však nelze svalovat jen na předsedu, ale na nás všechny, jinak vystřízliví jen předseda a my zůstaneme v nevolitelném bludu. Částečně ale odpovědnost za nástup komunistů k moci mají také pravicoví voliči, kteří den voleb trávili na golfových hřištích a svých zahradách s bazénem, zatímco "plebs" volil. Z jejich přesvědčení, že je politika už nezajímá, by je výsledek příštích voleb mohl vyvést z míry. Do takového bazénu se totiž vejde mnohem více lidí, než sami potřebují a obdobný osud, jako čekal Cimrmanovy doly, které šly zničit, zasypat, zatopit, ale nikdo Vám je nemohl vzít, obdobný osud může čekat i golfovou jamku.

Takovýto výprask se neměl, ale možná musel stát. Takovýto výprask jsme si každopádně nezasloužili. Tím nemyslím nás, občanské demokraty, ale nás, demokraty obecně.