Přestaňte znečišťovat vzduch!!!

Plošný zákaz kouření je podle mnohých jeho zastánců realizací práva na čistý vzduch. Máme právo na čistý vzduch, aby se nám lépe dýchalo! Toto sdělení je jasně zřejmé. 

Co toto domnělé právo však věcně znamená, co chrání, co přináší, co obsahuje a jak se vykonává, již tak zřejmé není.

V prvé řadě se neubráním otázce, zda-li se toto právo vztahuje i na zákaz motorových vozidel, brutálně znečisťujících městský vzduch každý den? Zda-li se týká i nevkusně těžkých parfémů v uzavřených místnostech, o jejichž jedovatosti nelze pochybovat? Zda-li se týká čpavkového pachu potu v tramvajích, který je v letních měsících neodmyslitelný, přičemž v této atmosféře téměř každý přispěje svou troškou do mlýna.

Právě právem na čistý vzduch většina odpůrců nezdolně argumentuje. Máme skutečně na toto právo nárok?

Nechci nikoho zklamat, ale nemáme. Vzduch je holt znečišťován celou řadou různých částic. Nejen kouřem. V nadcházející chřipkové sezóně je vhodné připomenout např. bacily, které do vzduchu zcela nekontrolovaně pronikají každým kýchnutím nemocného. Uplatníme i na tuto činnost právo na čistý vzduch? Zakážeme kýchání?

Důsledné prosazení práva na čistý vzduch by ale mělo obsahovat mnohem více. Vzduch je totiž znečišťován nejen částicemi, ale i dalšími vlivy. Tak např. jako vášnivému amatérskému astronomovi mi světelné znečištění vzduchu nad Prahou dennodenně (resp. noc co noc) brání pozorovat noční oblohu. A že je pozorování dění ve vesmíru nejen zábavou, ale i zásadním civilizačním přínosem, dokázala již historie. Důsledné prosazení práva na čistý vzduch mi je v tomto ohledu zcela sympatické. Prosazení mého partikulárního zájmu je přitom snadné - v 22:00 hodin (abyste neřekli, že jsem sketa) zabedníme a zhasneme veškerá veřejná osvětlení. Již nechci být ponižován příkazy, ať si toto právo jezdím vykonávat někam do civilizací nepoznamenaných míst. Ať si tam jezdí svítit ti jiní, já svítit nepotřebuji. Pominu, že kromě bádajícího pozorování světelné znečištění "neviditelně" brání i mému kvalitnímu spánku. A spánek je životně důležitý. Špatný spánek je výsostně nezdravý. A rady, ať se zabedním, jsou neúčinné, neboť zabedněním si omezím přísun "čerstvého vzduchu". Mám přece právo na čistý vzduch, nebo ne?

Zatímco výše uvedené příklady byly spíše nadsázkou, další druh znečištění vzduchu má již přímý dopad na naše životy a úzce souvisí s plošným zákazem kouření. Je to hlukové znečištění vzduchu. Zatímco si dnes kuřáci vesele kouří v uzavřených hospodách a já si doma v klidu mohu spát, po přijetí plošného zákazu kouření v restauracích se kuřáci houfně vyženou před tato zařízení. V sousedním domě je restaurace. Hluk, který tito lidé dělají, je krajně nezdravý pro můj nerušený spánek. Je to jeden z mnoha nezamýšlených dopadů plošného zákazu kouření (viz. můj blog Zavedení plošného zákazu kouření je stejně idealizovanou představou, jako zavedení přímé volby prezidenta - http://goo.gl/oKPhRl). Je to důsledek, který dopadne na nás všechny, horlivé zastánce kuřáků, jejich stejně horlivé odpůrce a na ty, kterým je to zcela volné. Paradoxně tyto důsledky dopadnou více na nekuřáky, protože jich je zkrátka více.

Jsem přesvědčen, že bude-li plošný zákaz kouření přijat, po určité době jeho působnosti se zvedne skupina obyvatel, kterým tato znečištění vzduchu budou vadit. Budou protestovat, budou se ohánět právem na čistý vzduch a na kvalitní spánek. Budou navrhovat, aby se kuřáci zavřeli někam, kde ostatním spotřebitelům veřejného vzduchu nevadí. Ať neobtěžují svým hlukem veřejná prostranství, která společně sdílíme, na která máme všichni stejný nárok a která jsou na prahu našich domácností. Ať se zavřou někam, kam všichni chodí dobrovolně. Třeba do hospod, restaurací a kaváren.